O LIDSKÝCH VLASTNOSTECH, O ZÁVISTI..
To, co postihlo jednoho, může postihnout druhého. Tato nejistota nás uvádí v omyly a oslabuje, když musíme unést i to, o čem jsme si nikdy nepomyslili, že bychom to unést mohli.
Rovné právo není to, které všichni uznávají.
Lidí jasněji vidí, do cizích záležitostí.
Nečinnost je matkou nepřejícnosti a lidé, kteří se ji oddávají, přáli
by si zničit každého, a to jen proto, že se sami nemohli uplatnit.
Mýlit se není žádná ostuda, jestliže se člověk dokáže z omylu poučit.
Nevěra v lidských životech vždy byla, je a bude záleží jen na nás jak se k ní dokážeme postavit.
Závist je průvodkyní slávy a lidé rádi utrhají na cti těm, které vidí příliš vynikat nad průměr..
Časem člověk lituje všech hříchů, kterých se dopustil - a také těch, které zapomněl spáchat..
Závistník působí sobě žal a je tak sám sobě nepřítelem.
Věrní znají jen ty otřepané stránky lásky. Ale milostné tragédie, ty znají právě nevěrníci.
Mnozí lidé běhají bez cíle sem a tam, hledají, do čeho se pustit.. a nedělají to, co si umínili, ale to, co jim náhodou přišlo do cesty.
K mnoha nedobrým zvykům zlomyslných lidí se druží další odporná nectnost: slídění po klevetách z veřejného a soukromého života.. a sice po takových, jež není bezpečné ani vyprávět, ani jim naslouchat.
Závist je cena za vlastní neschopnost...
Velkou část urážek mají na svědomí nejen pyšní a domýšliví lidé, ale i takoví, kteří nesnesou příval štěstí. Moudrý člověk ví, jak odrazit jejich nafoukanou zpupnost.. nejkrásnější ze všech cností je - velikostí ducha.
Závistníkům se nejvíce pomstíš, budeš-li den ode dne lepší ...
Není třeba tvrdých zákroků, ... nemusíš bojovat sám se sebou, ani se na sebe hněvat nebo být na sebe přísný, můžeš však použít prostředek, který se objevuje jako poslední - důvěřovat sám sobě, být přesvědčen že ses vydal správnou cestou.
