O MOUDROSTI A LIDSKÉ HLOUPOSTI
Moudrý člověk nemusí s bázní postupovat krok za krokem, neboť jeho sebedůvěra je tak veliká, že neváhá utkat se s osudem a nikdy mu neustoupit z cesty.
To co zraňuje, musí být silnější než to, co bývá zraňováno. Ničemnost však není silnější než cnost. Moudrého člověka proto nelze zranit.
Ten, kdo se cítí uražený, dokazuje, že v něm není ani trocha sebedůvěry a rozumnosti. Myslí si totiž, že ten druhý jím pohrdá a bolestně to pociťuje, protože se sám malodušně ponižuje.
Je v zájmu lidského společenství, aby zde bylo něco nepřemožitelného, aby zde byl někdo, proti komu je i nepřízeň osudu bezmocná. A tím je moudrý člověk.
Jiným druhem pomsty je připravit toho, kdo tě urazil o radost z urážky.
Moudrý člověk se neubírá směrem, kudy jde stádo, ale podobně jako hvězdy se pohybují opačným směrem než obloha, i on postupuje proti obecnému mínění.
