Jdi na obsah Jdi na menu
 


Básně, které mi napsali..

18. 11. 2008

LIDÉ Z PÍSKU

 

Včera zažil jsem zvláštní den,

poznal jsem nevšední dívku.

O té nechám si zdát svůj sen,

ve kterém jsme lidmi z písku.

 

Já na slunci drolím se,

ztrácím svou tvář,

v tom přistoupí navlhlá žena.

Nad ní vznáší se svatozář,

pod ní já, v ústech pěna.

 

„Jste vznešená jako bohyně Slunce.

Stejně tak jako já z písku.

Já bez vody usychám o vzácné unce,

už se mi ztrácí i příchuť…“

 

„To bude tou touhou po něčem ze mě.

To bude tou touhou k mokru.

Já netuším kdo jste, mluvíte jemně.

Jen se Vás malinko dotknu…“

 

Pod nohou ženy odkrytá stopa,

od paty klenbou až k palci.

Ta noha ženy je pastvou oka,

do úst ji muž z písku dal si.

 

„Chutnáte jako na podzim jaro,

kdy toužíte vidět ten rozkvět.

Voníte jakoby se létat dalo,

jen jediná vůně pro svět…“

 

„Mluvíte tajemně,

mluvíte zvláštně,

jakoby neznámou řečí.

Přesto Vám rozumím,

přesto Vás chápu,

proto teď nad Vámi klečím.“

 

Od ženy z písku

z pod nahého těla

vytéká průzračná řeka.

Suchý muž z písku

ví že byť kapku

pro nazmar nesmí nechat.

 

„Děkuji bohyně s andělskou tváří,

děkuji za Vaší vláhu.

Pro tento pocit stálo mi trpět,

pro tuto nezměrnou slávu.“

 

Navlhlý obličej zaboří v písek,

získá tak celistvý tvar.

Ví že ta řeka nebyla vláha,

ví že to byl velký dar.

 

A žena z písku?

Dala mu za vděk,

než vkročila do mořských vln.

V tom cizí muž z písku

usnul na zádech,

pod jimi vztyčil se drn.

 

Tak končí příběh jednoho snu,

který snad bude se vracet.

Bude jich sedm,

možná že třináct,

nebo i rovných sto dvacet…

 

 

 

BARBIE a BARBIE


Tvář jako pro vzor panence
s nejznámějším jménem,
tvář jako pro vzor panence,
která je fenoménem.
Tělo mnohem ohebnější,
k rozdílu od panenky
jsi krásná uvnitř jako zvenčí.
Tvá silueta k pomatení smyslů.
Krok ladný, pirueta.
Tanec do nesmyslů.
Sex k napnutí a uvolnění těla.
Panenka zaplakala, promluvila, klela.
Ruce bez hmatu,
dlaně z nejvzpurnější pryže.
Stárne jako bez času.
První krůček?
Kdy to Bylo?
Kdyže?
Tvé mládí nedá se s ní srovnat.
Chtěla by se rozběhnout,
chtěla by tě dohnat –
být mladá, krásná jako Ty.
Být živá jako květina –
narcis, pomněnky.
Mít obyčejný výraz,
z něj vykouzlit úsměv.
Barbie chce být Barbie –
Tebou.
Tomu říkám úspěch…

 

 

Za tyhle dvě nádherné básničky musím poděkovat

Ferrymu85, nadanému spisovateli a režisérovi..

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář